Roadtrip rakouské Alpy a Itálie: Itinerář na 5 – 7 dní

Rád cestuji nebo si alespoň rád občas jedu někam vyvětrat hlavu, kde tentokráte jsem zvolil jakýsi roadtrip skrze rakouské Alpy směrem k severu Itálie. V tomto článku bych rád, shrnul kam jsem jel, jak se mi tam líbilo a na co si dát pozor.

Shrnutí cesty

1. den – příjezd do Rakouska k Traunkirchen Traunsee
2. den – Attersee, Mondsee, Wolfgangsee, Hallstätter See
3. den – Vorderer Gosausee, Johanneswasserfall, Sigmund-Thun-Klamm
4. den – přejezd přes Alpy kolem Grossglockner, dojezd do Itálie
5. den – odpočinek u moře
6. den – odpočinek u moře
7. den – Benátky
8. den – cesta domů

Moje doporučení

Na úplný začátek, než se pustím do rozebrání mého roadtripu, tak bych dal nějaké to doporučení.

Pakliže si chcete vařit, tak určitě mít svůj vlastní hořák. Nevím proč, ale nějak jsme si naivně mysleli, že když je v kempech kuchyňka, tak tam bude i nějaký sporák – chyba! Potkali jsme sotva varnou konvici a v jednom kempu mikrovlnku, jinak nikde nic nebylo.

Pokud plánujete spát ve stanu, tak velmi doporučuji mít nafukovací matraci, je fakt k nezaplacení. Měl jsem trochu strach ze stanu, že se pořádně nevyspím, když mám řídit každý den, ale manželská nafukovačka za 500 Kč (myslím z Jisku?) to dobře vyřešila. Nebylo to jako postel, ale dalo se na tom celkem rozumně spát. K tomu je však ještě potřeba něco na nafouknutí, my měli jakousi žabku.

Zároveň doporučím si vzít i dost cashe v eurech. Běžně, když jezdím na dovolenou, tak s sebou beru pouze kartu a max pár drobných na záchody, ale takto v horách málokde berou karty a nechcete pak řešit to, že se musíte ještě někam otáčet pro fyzická eura do bankomatu, kde je většinou naprd kurz. Ano, někde brali i karty, ale určitě bych na to nespoléhal a vzal si alespoň 200 eur.

Do kempů doporučuji dorazit okolo 18 hodiny, jelikož se celkem rychle zaplní a vy tak musíte hledat kemp jiný. Když přijedete v noci, tak kolikrát na recepci již nikdo není, brána je zavřená a vy máte celkem smůlu, což beru jako problém, když se v těchto zemích nesmí stanovat mimo kemp – alternativa je pak hotel či spát někde na černo, kde hrozí celkem vysoké pokuty.

Den první – příjezd

Hned první den jsme vyrazili na cestu a za zhruba krásných 6 hodin, ze Svitav, jsme dorazili k prvnímu jezeru Traunkirchen Traunsee. Ubytovali jsme se v kempu Strand – Camping Traunkirchen, kde jsme za malé auto, stan a dvě osoby zaplatili 40 euro. Výhoda byla, že kemp byl přímo u jezera, kde se dalo i koupat. Nevýhodou byl fakt, že platby pouze cashem, kemp byl celkem malý, čili na sobě bylo namačkáno hromada stanů a celkově zde byl velký hluk. Jasně, je to spíše o lidech, ale lze tak nějak očekávat, že takto hned u prvního jezera bude větší bordel, než někde ve “větší přírodě” dál v Alpách. Kemp byl jinak asi v pohodě, byl zde bar, kde se dalo objednat jídlo, pití, sprchy byly relativně čisté, byl zde mrazák a varná konvice. Tím vybavení asi končilo.

Den druhý – jezera

Druhý den jsme vstali a vyrazili k Attersee. Po cestě jsme zastavili ještě u Taferlklaussee, což byl, ve srovnání s dalšími jezery, jen takový menší rybníček. Jezero bylo však přímo u cesty a bezplatného parkoviště, tak proč nezastavit a nepodívat se. 🙂

U Attersee začalo to správné peklíčko ve formě vyhýbání se cyklistům a že jich bylo požehnaně. Silnice úzké, že se někde nevlezla pomalu dvě auta a k tomu se ještě vyhýbat cyklistům, kteří tak rádi jezdí dva vedle sebe. 

Attersee už bylo krásné, čistá průzračná voda a bylo fakt veliké. Byl celkem problém najít nějaké místo, kam píchnout auto a podívat se, ale nakonec jsme si poradili. Prvně jsme našli placené parkoviště, kde nefungovaly karty a vhozené mince mi vyhazoval ven. Po pár minutách jsem to vzdal, popojel ještě o kus dál, kde jsem našel naprosto krásný spot ihned u jezera a zcela zdarma. Na chvíli jsme se tedy zastavili, pokochali se, otestovali vodu, nakrmili labutě, rybičky a jeli zase dál směrem k Mondsee.

Mondsee mi přišlo ze všech asi nejhezčí a na koupání nejlepší – byla tam fakt průzračná voda a podle strýčka Google je i jezero jedno z nejteplejších, což já rozhodně můžu. Byl zde ovšem zase problém s parkováním, respektive se mi nechtělo chodit pěšky nějakou dálku, abych se vykoupal a pokračoval dál v cestě. 

Nenarazil jsem totiž na skoro žádné parkoviště a téměř všude jsou zákazy zastavování, čili peklo. Praxe byla však taková, že skoro každý stál tam, kde to jen šlo, i přes zákazy. Aut tam bylo takto tolik, že si myslím, že to tam absolutně nikdo neřeší. Já našel celkem dobrý místo na těchto souřadnicích 47.806052, 13.442332. Nechali jsme tam auto, sešli z kopce k nus níž (cca 400 metrů), kde bylo veřejné místo ke koupání, nejde to skoro přehlédnout. Je to fakt malý spot, tak pro 20 lidí, ale jsou tam schůdky do vody, byl tam klid a fakt čistá voda. Dokonce tam byla i lavička ve vodě, což se mi dost líbilo.

Odsud jsme se hnuli k Wolfgangsee. Po cestě jsme se zastavili do Billy pro nějaké jídlo, kde měli fakt výborný těstovinový salát! Určitě doporučuji bylo to fakt top. Měli jsme nakoupeno a opět otázka, kde se v klidu najíst. Mega vedro, ve městě se mi jíst nechtělo, tak jsem na féra vjel do Camping Wolfgangblick, kde nebyla závora ani nic dalšího, nechal auto v kempu, šel se k jezeru najíst, pokochat a vyráželi jsme opět dál.

Ještě ten stejný den jsme dojeli do kempu Campingplatz Klausner-Höll hned vedle města Hallstatt, kam jsme se chtěli podívat. Trochu jsme z toho měli fofry, jelikož dle recenzí je tam nějaký arogantní pán, který akorát pokazí náladu, ale i tak jsme to prubnuli, jelikož se mělo jednat o nějaký klidný camp – potřeboval jsem dospat předchozí noc.

Přijeli jsme, na recepci velmi milá paní (díky bohu), zaplatili jsme 45 euro, otevřela se nám závora a my vjeli do kempu. Kemp byl takové střední velikosti a byl zde opravdu celkem klid. V tomto kempu jsme měli výhled na hory a na lanovku, která vedla na vyhlídku Dachstein. Musím říct, že tento kemp se mi opravdu dost líbil. Jediný fuck up byla kuchyňka, kde jsme si chtěli udělat fazole, ale opět zde byla maximálně tak mikrovlnka a varná konvice.

V kempu jsme postavili stan, nabrali do báglu piva, nějakou svačinu a vyrazili pěšky k Hallstätter See. Byl to celkem kousek, vyšli jsme z kempu, ušli pár metrů a ocitli jsme se na malém ostrůvku, který byl fakt pěkně upravený (posekaná tráva a čisto). Ostrůvek je na těchto souřadnicích 47.554064, 13.650511.

Toto jezero nebylo na koupačku úplně ideální, jelikož bylo celkem dost studené. Možná je to díky tomu, že bylo už později odpoledne, ale spíše je to tím, že všude okolo jsou hory, čili se nemá jezero jak ohřát. No nic, vyklopili jsme do sebe pár piv a šli se opláchnout.

Jakmile se začalo trochu stmívat, tak jsme se šli do kempu osprchovat, obléct a vyrazili jsme na procházku do města Hallstatt, což bylo opět kousek – zhruba 12 minut chůze. Návštěvu toho města určitě doporučuji, fakt se mi tam líbilo, hlavně skrze krásné a barevné domečky. Zde jsme si dali pizzu, která mi připomínala mražákovou pizzu z Alberta za 25 euro a šli zpět do kempu.

Den třetí – vodopád a soutěska

Hned ráno jsme se probudili do deště, čili značka ideál. Po chvíli se však déšť přehnal, my se pobalili a vyrazili k jezeru Vorderer Gosausee. Po cestě nás zastihla fakt velká přeháňka, kde jsme skoro neviděl na cestu, ale i tak jsme v pořádku dorazili. Na jednu stranu super, že bylo zataženo a občas poprchávalo, jelikož toto jezero bylo fakt epické díky mrakům, které procházely mezi horami. Mělo to fakt super atmosféru, čili na storýčka na Instagram značka ideál, že? 

U tohoto jezera je dost různých pěších tras, které jsou myslím celkem vyhlášené, ale mně se moc nechtělo. Tento výlet jsem bral jako roadtrip, čili kam nešlo dojet autem, tak se mi moc nechtělo. 😀 Hlavně bychom pak nestíhali další zastávky.

Další zastávka byla u vodopádu Johanneswasserfall, který musím vyzdvihnout a doporučit. Je to sice menší zajížďka, ale bylo to epické. Na moje poměry, co jsem doposud viděl, to byl fakt velký vodopád a o co více, šlo jít přímo pod něj a obejít si ho z obou stran Za mě určitě super zážitek a doporučuji se tam podívat. Parkovat lze buď hned u vodopádu nebo je další parkoviště o kousek dál, když člověk vyjede kopec nahoru – cca 400 metrů.

Dále jsme vyrazili k soutěsce Sigmund-Thun-Klamm. Na toto místo jsem se dost těšil, jelikož jsem podobné místo už časově nestíhal navštívit před rokem ve Slovinsku. Zde jsme zaplatili za dva dospělé 15 euro a vyrazili. I přes vstupné musím místo doporučit. Soutěska mohla mít tak 400 metrů? Což nám trvalo zhruba 20 minut, než jsme si to prošli a vyfotili, ale i tak super – doporučuji.

Po této soutěsce jsme byli už celkem unavení a tak jsme vyrazili do kempu. Původně jsme měli kempovat v kempu v Alpách poblíž Grossglockner, avšak nastal nějaký problém mezi židlí a klávesnicí, kde jsem zadal něco jiného do navigace a my se ocitli někde úplně jinde. Říkal jsem si, že ty Alpy nejsou nějak moc velké a že pohoda cesta… No, byli jsme prostě jinde. Kempovali jsme v Nationalpark Camping Andrelwirt, kde jsme zaplatili za noc krásných 25 euro. 

Kemp byl celkem velký, byl zde skákací hrad, nějaké hřiště pro děti apod, ale i tak jsme se celkem dobře vyspali, jelikož zde byl klid. V tomto kempu jsme si zašli do restaurace, kde jsme si dali rybu s pivem za krásných 1300 Kč a šli spát.

Den čtvrtý – přejezd přes Alpy

Přímo z kempu jsme vyrazili na cestu skrze Alpy po silnici 107. Na začátku jsme zaplatili mýto ve výši 43 euro a začali se škrábat do prudkých kopců, kde začala ta pravá sranda, aneb můj 1.6 golf měl co dělat, aby to vyjel. 😀 Pokud i vy vyrazíte s takto slabým či starším autem, tak je potřeba počítat s tím, že se občas za vámi udělá menší kolona 😀 Zároveň doporučuji nevypínat motor na každé zastávce, aby se motor dobře dochlazoval, jelikož když jsem viděl teplotu nad 120°C, tak jsem už začal přemýšlet, jak mě kdo odsud odtáhne.

Golf to však zvládnul a my pokračovali dál skrze Alpy. Těch zastávek je tam fakt hodně, ale je to vesměs skoro to stejné, čili jsme pokračovali dále až ke stanovišti, myslím 4, kde byla restaurace Fuschertörl s obrovským parkovištěm, které bylo zdarma.

Odsud jsme šli pěcha k Edelweissspitze, což byl v této lokalitě, myslím, nejvyšší bod a opět se zde nacházela restaurace s parádní vyhlídkou. Teda pokud by hory nebyly zakryté mraky, jako v našem případě. Pokud se vám sem nechce pěšky, tak tam lze vyjet i autem.

Následně jsme jeli ke stanovišti, myslím 11, jmenovalo se to tam Kaiser-Franz-Josefs-Höhe, což určitě taky doporučím navštívit. V podstatě to nejde minout, od jednoho kruháče vám tam navedou cedule, kde se dá přijet až úplně nahoru k další restauraci, kde je opět celkem velké parkoviště.

Zde byl epický výhled na, nejvyšší horu Rakouska, Grossglockner. Byly tam různé cesty, podél kterých šlo vidět sviště, kteří si tam jen tak pobíhali – můžete si vzít s sebou kousky jablka a nalákat je. 🙂

Na konci stezky byla prosklená stavba s infem o Grossglockner a zároveň zde byly zdarma dalekohledy, kterým jsem viděl horolezce, jak si sedí na hoře, či jak tam šplhají. 

Toto byla už poslední zastávka a my vyrazili směrem k Itálii, což byla taky paráda. Měl jsem v navigaci vypnuté dálnice či mýta, tak jsme projeli městem Tröpolach a opět jsme se šplhali přes hory, což bylo super. Opět za mnou menší kolona, když se můj golf škrábal do kopců a pak hlavně i cesta z hor dolů přes hranice do Itálie, kde cesta byla fakt hodně úzká a zároveň začínala noc, čili značka ideál. Zvládli jsme to však, přejeli hranice a ocitli se v Itálii. Tento večer byl celkem hektický, jelikož poblíž nebyl skoro žádný kemp a nějaké byly až u pobřeží Itálie. Zároveň se mi nechtělo kempovat nikde v horách na černo, tak jsme to prostě hecli a jeli dál.

Po příjezdu do jednoho kempu jsme zjistili, že byl již zavřený a tak jsme přemýšleli co dál. Byla už úplná tma, čili hledat nějaké odlehlé místo, kde přespat na černo bylo pohotovým řešením. Ano, mohli jsme do hotelu, ale to se mi vzhledem k roadtripu se stanem úplně nechtělo, čili jsme ze zoufalství našli nějakou polní cestu, v noci postavili stan a šli chrnět. Na dobrou noc jsem si ještě jako správný skaut pročítal články, zda je šance, že nás napadnou divoká prasata a světe div se, strýček Google mi vyplivl hned několik článků, jak jsou prasata v Itálii přemnožená, čili o sladké sny postaráno 🙂

V ten moment jsem se už alespoň nebál, že nás někdo nahlásí za nocování mimo kemp, když jsem byl plný adrenalinu ze zvířátek. Měli jsme ale možná i trochu štěstí, v noci nás potkali místní, kteří měli kousek od nás statek, ale nikdo nás nenahlásil, tak dobrý. Zároveň nás potkali pejskaři v 6 ráno, když jsme ještě spali a probudil nás pes štěkající u našeho stanu. No, ráno jsme se rychle pobalili a valili k moři.

Den pátý a šestý – chill u moře

Hned ráno jsme dojeli do vyhlédnutého kempu, který byl totálně plný. Jeli jsme tedy o kus dál a dojeli do Camping Villa Al Mare, kde bylo podmínkou si vzít minimálně tři noci, kde za jednu noc jsme zaplatili 57 euro. Kemp byl celkem čistý, relativně klidný a měl svojí privátní pláž, kde nebylo moc lidí, což mě celkem udivilo. Na to, jak to byl velký kemp, tak jsem čekal zástupy lidí, čili mě to mile překvapilo. Zároveň mi přišlo i celkem dost čisté moře – z čehož jsem měl strach, Itálie je tím celkem proslulá. Poprvé jsem viděl na moři plout labutě. Na pláži byl klasický žlutý písek a hromada mušlí, takové množství jsem ještě nikdy nikde neviděl.

Co mě však trochu mrzelo, tak byly lehátka na pláži. Klasika, vše zpoplatněno, což neberu jako takový problém, ale fakt mě štval fakt, že ubytování šlo platit kartou, ale toto vybavení již cashem. No a problém byl v tom, že my měli už jen pár eur, čili na třetí den nám chyběly na lehátka 2 eura, kartu nám nechtěli vzít a jediná možnost bylo jet si vybrat peníze, což se mi fakt nechtělo. Odmítal jsem jet autem 20 minut tam a 20 minut zpět pro dvě eura v tom pařáku. Neřeknu, kdyby tam bylo plno, ale měli tam tak 50 lehátek a nikdy nebylo obsazeno více než cca 8 lehátek a nám nechtěli dát lehátko se slevou 2 eura, když už odmítali karty. Za toto jim dávám body dolů, sorry jako.

Jinak kemp asi bez problémů, možná bych ještě polemizoval o tom, zda nedat na záchod k umyvadlu mýdlo, ale co už.

Co se nějakého jídla týče, tak poblíž byla restaurace La Lanterna, kde jsem si dával pizzu a byla fakt výborná. Vařili zde mnohem lépe, než v restauraci v kempu na pláži, kde mi jejich špagety připomínali klasickou dobrou školní jídelnu. Dokonce v La Lanterně měli srovnatelné ceny, čili pokud se chcete rozumně najíst, tak určitě doporučuji sem, kam se dá do pár minut dojít.

Jinak se v tomto kempu nestalo nic zajímavého, klasická koupačka, piva a drinky na pláži, odpočinek a pečení naší vlastní kůže hezky do červena na sluníčku. 🙂

Den sedmý – Benátky

Přes den opět flákačka u vody a okolo 18:00 jsme vyrazili do Benátek, které byly zhruba hodinu cesty autem z kempu. Takto na večer jsme jeli hlavně skrze fakt, že já byl totálně spálený a teplo mi nedělalo dobře. Zároveň se mi porouchala v autě klimatizace, čili jsem chtěl jet až na večer, ať nezdechneme na cestě.

Původní plán bylo nasednou na loď z poloostrova, kde jsme byli v kempu, ale jelikož poslední loď z Benátek plula v cca 19:00, tak jsme se rozhodli tam jet autem. Parkování nás na zhruba 3 hodiny stálo myslím 8 eur na parkovišti Park 280 – hned na začátku Benátek, když přejedete most.

V Benátkách jsme se už jen prošli, dali si naše oblíbené špagety a jeli zpět do kempu se vyspat. Po cestě nás zastihla další šílená bouřka, kde jsem pořádně neviděl skoro na cestu, ale dorazili jsme kolem půlnoci v pořádku. Další den jsme se už jen pobalili, nasedli na dálnici a frčeli domů. Toť konec tohoto roadtripu. 

Možná bych do Benátek přeci jen vyrazil dříve, jelikož k večeru bylo skoro vše zavřené, ale i tak to bylo pěkné, si je procházet při západu slunce, kde byly Benátky hezky nasvícené.

Závěr

Za mě určitě vydařená dovolená, která má úplně jiný vibe než dojet někam do hotelu a tam strávit 7 dní. Rozvržení cesty mi přišlo taky celkem v pohodě, kde jsme se nijak nehnali, jeli na pohodičku a tak nějak vše rozumně vyšlo. Jediný hektický den byl den čtvrtý, kdy jsme přejížděli Alpy a pak nemohli najít kemp na hranicích v Itálii. Zároveň bych si dal i více času na Benátky, kde my tam strávili okolo 3 hodin. Na druhou stranu, v Benátkách jsem byl dva roky zpátky celý víkend, čili toto byl jen takový spontánní trip na špagety, když jsme už byli poblíž.

Za mě určitě doporučuji zkusit podobný roadtrip. Příště bych možná sjel ještě dál do Dolomitů v italských Alpách, ale jelikož jsme chtěli jet na zhruba 7 dní a já se chtěl vyvalit s drinky na pláži, tak mi přišlo rozumné někde u moře strávit 2 – 3 dny, abych vystřízlivěl a pak v pořádku dojel domů.